Zralost – krása – moudrost

K Věře mne přivedla fyzická i psychická bolest po ztrátě blízkého člověka. Ta odstartovala řetězec reakcí a otevřela staré rány z dětství, o kterých jsem ani nevěděla, že ve mne stále jsou. Věra mi pomohla srovnat se s přítomností a uzavřít minulost, kterou jsem v sobě potřebovala vyřešit, abych mohla opět volně dýchat. Citlivě mne provedla vyčištěním vztahu s otcem, který mne dlouho tížil. Po sezením se cítím lehká a vyrovnaná a mám radost, že ten pocit stále trvá. Děkuji Věro.

které tě potřebovaly, samozřejmě ne u všech vím, jestli se k tobě nakonec dostaly nebo ne. 

Ráda bych, abys věděla, že to, že za tebou mohu poslat kamarádky nebo i jen „náhodně“ potkané ženy, které ve mne vzbudí pocit, že tě potkat potřebují, beru samo o sobě jako velmi pozitivní fakt ve svém životě a to, že tě znám a žes mě s láskou a péčí provedla těhotenstvím s Jindřichem a pak mě jemně ale pevně vyvedla ze spletitých spárů smutku po jeho příchodu na svět, beru jako jeden z velkých životních darů a pokud můžeš nějaké ženě pomoci jen ze setiny tolik, jako mně, je předat kontakt to nejmenší.

Ahoj Věro,

tím, že jsem přijmula, jaké konkrétní věci jsem od mámy nedostala a odpustila ji, se mi hodně ulevilo. Vlastně jsem je nemohla chtít ani po sobě. Trpěla jsem úzkostma, které z tohoto pramenily, ale teď jsem se v noci probudila a bušení srdce od úzkosti se velmi zmírnilo. Pořád zjišťuju a doufám, že ještě zjišťovat budu, čeho všeho se to v mém životě týká. 

Děkuju.

Zeptá li se mě dnes někdo na nejkrásnější den v Životě , vyskočí mi den 50.narozenin.

Zpočátku jsem se jich tak bála, že jsem nechtěla oslavu, nic. Strčit hlavu do písku……

6 měsíců před narozeninami , sedíc v kvetoucí zahradě, ale něco uvnitř vysvobozeně zajásalo ….. chtěla bych přechodový rituál…….

Už v tu chvíli jsem ucítila volnost…… nemusím něco schovávat …. naopak… oslavím život , pozvu své blízké ženy a oslavíme život ženy…….

Začala jsem hledat ženu, která by Rituál vedla a našla okamžitě. Bez zaváhání  duše zavolala : Tahle !……. a seznámila jsem se s Věrou.

Každý náš rozhovor zůstal v mé duši napořád…….  s Věrou cítím “ slyším tě, přijímám te takovou, jaká jsi, sdílím, že to, co prožíváš, znám…. důvěřuji životu ….. „

Popravdě…… očekávala bych, že vyprávění o rituálu bude  zářivé. Ne, nebylo to tak.

Procházela jsem jednotlivé desítky života a uvědomovala si tíhu, tolik tíhy……. beton……. nechtělo se mi mluvit, zdálo se mi, že se nehodí při oslavě mluvit o takové tíze ……

A o to raději jsem řekla mladším ženám to dnes  díky tomu všemu cítím ….. „budte sami sebou , jste vpořádku takové, jaké jste “ . Možná se ta slova dnes už všude píšou, ale já jsem tohle objevovala dlouho a těžce ….. o to víc mi ted ta slova letí ze srdce……  

Po projití do 5.dekády cítilo moje tělo úlevu , betonové obruče praskají ….. a na prahu padesátky tančím……  ( z kruhu žen se v tu chvíli ozývá……. jé, já se těším, až mi bude padesát 🙂 )

Cítím slzy vděku, že jsem došla sem , že jsem svůj dosavadní život zvládla . Je mi i smutno , tolik těžkého …… ale tak to bylo …a já to zvládla…….

Věrka mě vyzývá, at si tu chvíli užiju, ale že až budu chtít, mohu vědomě vykročit dál……. asi mám trochu obavu, ale není jiná cesta ….. nabírám sílu ve svém těle a jdu a těším se ….

Večer oslavu završuje můj milovaný tanec…….. a dostávám nejkrásnější dárek a odpoved, zda můj dosavadní život byl dobrý …… Autistický syn štastně bubnuje s kapelou a starší, který to všechno vymyslel a zorganizoval , sedí a dojetím pláče ……. a já sedám k němu s štěstím brečím taky…….  

Mám tak úžasné dva syny ……  jsem štastná žena……..

Ženu, jako je Věra Vačkářová, jsem ve svém životě dlouho hledala. Je o necelou generaci starší, než já, je žena, a přesto žije takový život, který se mi líbí a na který se (konečně!) můžu těšit. Ne, že by neměla své problémy nebo byla bez chyb, ale o to vůbec nejde. Věra je veselá, živá, barevná a krásná. Učí mě láskyplně přijímat vlastní nedostatky, pomáhá mi vrátit se na zem, když zmizím sama sobě a můj život začnou ovládat neexistující strašidla. Nabízí mi „ty správné věci v ty správné chvíle“, ať už svými masážemi, RUŠ terapií, prostým rozhovorem, nebo prostřednictvím jiných lidí, které zná. Když se na ni dívám, často mou mysl obtěžuje něčí hlas – Věrko, já ale nikdy nebudu tak krásná, jako ty. Pak se zastydím, co že to mám za blbý nápady. Ale s Věrou je člověk může zveřejnit. 

I RUŠ terapie s Věrou Vačkářovou přišla v pravý čas. Umožnila mi uvidět a doslova na vlastní kůži prožít zkušenost, že to, co žiji uvnitř sebe, žiji i se svým okolím navenek a naopak. Procítila jsem, že věty, které slýchávám a které mě v mém životě tak trápí, souvisí s tím, co se dělo v mém dětství. Některé z nich jsem dokonce přímo slýchala, nebo jsem je v duchu říkávala svým rodičům. Objevila jsem, že místo abych věnovala energii na zlepšení svého života, věnuji ji bojováním s tím, co nechci slyšet a co je pravda. Konečně jsem dokázala rozlepit, co jsou moje vlastní potíže a co potíže partnera. Asi tak stokrát během terapie jsem pocítila chuť mu zavolat a říct – promiň, promiň, promiň… Pochopila jsem, že partner je člověk, který mě zná hned po mně samotné nejlépe na celém světě, a že už chci celý život naslouchat tomu, co mi říká. Ne kvůli němu, ale kvůli mně samotné.

O tomhle všem se hodně píše, ví se to, ale moje zkušenost je, že dokud takové věci neprožiji sama, tak jim neporozumím. A co zlepšit? Osobně mám problém křičet. Neumím se ještě dost dobře vyvztekat, přitom mě „vyvztekání se“ tak léčí. Na příští terapii se chci do toho víc položit a vyřídit si s partnerem „všechno to, co mi za celá léta provedl, hajzl jeden egoistickej zabedněnej“. Nit na něm nezůstane suchá! Vnímám to jako nutný krok na cestě k odpuštění. Odpuštění sobě a jemu.  

Děkuji ti, Věrko 🙂

Ladičky. Slovo, které mně zní jako rajská hudba. Pomohly mi vrátit se do života, do doby před úrazem. Při turistickém výletě jsem spadla ze skály. Naštěstí jsem neměla nic zlomeného, jen jsem byla hodně potlučená. Chodila jsem na fyzioterapii a můj stav se polehounku zlepšoval. A pak přišla Věrka s ladičkami. Je neuvěřitelně příjemné vnímat rezonující část těla, která je pod ladičkou. Přitom se bolavé místo uvolňuje a přestává bolet. Ladičky působí velmi šetrně a velmi rychle. Najednou jsem byla v pořádku. Úleva byla obrovská a okamžitá. Téměř, jako by se mi nic nestalo.

Odcházela jsem plná energie a zdálo se mi, že mám křídla, tak lehce jsem se cítila. Od té doby se chodím nabíjet, či lépe řečeno naladit vždy, když to potřebuji. Díky Věrko!!!

http://www.jklimesova.cz, http://www.zivotacurina.com, ebook http://www.jaknamezilidskevztahy.cz/